Ministerstvo školství, ČOSIV, ale třeba i pan poslanec Jiří Zlatuška se diví, že kolem inkluze se vede debata. Možná ještě záludnější, podle jejich mínění, je to, že je to až teď… Nemluvils před rokem, raději mlč! Mluví se o hysterické kampani a paní ministryně trpce poznamenává, že v našem školství platí „Kdo se moc ptá, moc se dozví“. Ta samotná poznámka paní ministryně bohužel trochu poodkrývá představu ministerstva školství o setkáních a debatách v krajích, na školách atd. „Přijďte si nás poslechnout…“ Možná je to přísné hodnocení. Otázky na debatách samozřejmě pokládány jsou a jsou také zodpovídány, ale není to přece jenom trochu tak, že ministerstvo chce prostě šířit evangelium, tedy kázat a obracet na víru? A že otázky a pochybnosti jsou tím pádem otravné a nadbytečné a zdržující na cestě ke společnému cíli? Omlouvám se za příměr o evangeliu, asi není příliš vhodný…
Pan profesor Štech, náměstek paní ministryně školství, dvakrát (co vím) za poslední dobu odešel z probíhající diskuze. Je to znak toho, že ministerstvo chce sice mluvit, ale méně chce naslouchat. Paní ministryně i její náměstci stále dokola opakují základní teze a ideologická východiska společného vzdělávání, která snad žádný soudný člověk nezpochybňuje, ale reálné stesky a problémy zůstávají oslyšeny (v lepších případech jsou tzv. vysvětleny). Např. konkrétní debata o uzavírání speciálních škol ve smyslu „naše škola se stává ghettem“, protože není umožněno společné vzdělávání na speciálních školách, je vždy nějak decentně ukončena a při opětovném otevření tohoto tématu se ministerstvo diví, že taková věc se vůbec řeší nebo že někoho bolí nebo že vůbec existuje… Anebo se dokonce ukazuje, že problém byl prostě a jednoduše z minulé debaty zapomenut…
Ano, je toho moc, co je potřeba řešit. Je klidně možné vše jenom vyslechnout, vysvětlit a už nic neměnit, ale to by nebyl nejlepší výsledek všech cest, debat a diskuzí paní ministryně.
Přes všechno výše napsané si stejně myslím, že současné vedení MŠMT je v oblasti komunikace se školami i se zřizovateli škol za posledních 20 let (co přímo pamatuju ministry a ministryně školství jako učitel) jednoznačné nejlepší. Je to svým způsobem 26 let po sametové revoluci průlom a návrat ke kořenům demokracie. Za to patří ministryni Valachové poděkování.
Ano, je toho moc, co je potřeba řešit. Je klidně možné vše jenom vyslechnout, vysvětlit a už nic neměnit, ale to by nebyl nejlepší výsledek všech cest, debat a diskuzí paní ministryně.
Přes všechno výše napsané si stejně myslím, že současné vedení MŠMT je v oblasti komunikace se školami i se zřizovateli škol za posledních 20 let (co přímo pamatuju ministry a ministryně školství jako učitel) jednoznačné nejlepší. Je to svým způsobem 26 let po sametové revoluci průlom a návrat ke kořenům demokracie. Za to patří ministryni Valachové poděkování.