V debatách a postojích zainteresovaných pedagogů, pracovníků ve školství, ale i široké veřejnosti je vidět, že se proti sobě postavily dva, zdá se, nesmiřitelné tábory.
Přitom naše země má obrovskou tradici ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a přirozené by bylo semknutí všech lidí, kterých se to týká, tedy speciálních pedagogů ze speciálních škol, pedagogů ze škol hlavního vzdělávacího proudu, rodičů, úředníků, vysokoškolských pedagogů, zapojených neziskovek a dalších. Ač jsme vlastně ještě se společným vzděláváním ani pořádně nezačali, jsou vykopané hluboké příkopy mezi tradicemi a novými myšlenkami. Souznění se nenašlo a ani nehledalo. Beru to jako největší prohru tohoto konceptu. Rozkol mezi speciálními školami (zjm. základními školami praktickými) a určovateli nového směru ve školství je natolik zásadní, že myšlenku společného vzdělávání bohužel silně oslabuje.
Petr Konvalinka
Petr Konvalinka